Jaká je práce na jednotce intenzivní metabolické péče a v mobilním a lůžkovém hospici? To nám prozradil Michal, kluk s velkým srdcem, všeobecná sestra, a to rovnou na 150% úvazek. Jak hezká a zajímavá práce to je, se můžete dozvědět nejen v našem rozhovoru, ale zejména na Michalově instagramovém profilu @_nursemike_.
Co tě přivedlo k psaní blogu?
Když jsem v únoru 2019 zveřejnil na instagramu svůj první příspěvek, neviděl jsem v tom nic, žádnou vidinu slávy, výdělku, edukativní činnosti, prostě jsem chtěl nejen zdravotníkům přiblížit hospicovou a paliativní péči. Je spousta blogerů, co působí v různých oblastech a oborech, od intenzivní péče, přes operační sály, porodnictví, internu, chirurgii atd. Tím, že jsem pracoval v paliativní péči, jsem vnímal, že mám možnost pomocí blogu ukázat a přiblížit, jak hezká a zajímavá práce to je. Nicméně z prostředí paliativní péče jsem ještě ten rok odešel a začal pracovat v intenzivní péči, takže se můj blog momentálně věnuje oběma oborům.
Pracuješ na JIMP, což musí být samo o sobě hodně náročné, jak dlouho pracuješ v intenzivní péči a kdy sis k tomu přibral navíc ještě práci v mobilním a lůžkovém hospici?
V intenzivní péči působím chvilku, přesněji rok a dva měsíce. Můžu říct, že přechod z paliativní péče do intenzivní péče nebyl žádný med, každopádně jsem rád, že jsem vydržel, zaučil se a můžu pracovat samostatně. Je to neskutečně zajímavá práce a hrozně mě baví. V lůžkovém hospici působím už od roku 2012, hned po maturitě jsem začínal jako brigádník o prázdninách, potom jsem tam pracoval jako „dohodář“, protože jsem byl mezitím zaměstnaný na plný úvazek jinde. Hned, jak se uvolnilo v lůžkovém hospici místo, tak jsem nastupoval na plný úvazek, to bylo v březnu 2016, po čase jsem dostal příležitost pracovat v mobilním hospici, tu jsem samozřejmě využil, byla to nová zkušenost a věděl jsem, že budu mít kolem sebe skvělý tým lidí.
Co vše obnáší paliativní péče? Jaké činnosti tu vykonává sestra?
Paliativní péči dělíme na obecnou a specializovanou, konkrétně lůžkové a mobilní (domácí) hospice poskytují specializovanou paliativní péči, což je vysoce odborná péče poskytovaná těžce nemocným pacientům, kteří mají ukončenou aktivní léčbu a jejich onemocnění, ať už onkologické či neonkologické je v terminálním stádiu nemoci, což znamená, že nemoc je v posledním stádiu a pacient se blíží k závěru svého života. Proto potřebuje odbornou péči, kterou poskytují hospice. Péče je celotýmová,
což znamená, že o pacienta pečuje lékař, sestra, pečovatel, duchovní, psycholog, sociální pracovník, rehabilitační pracovník a také dobrovolníci.
Práce sestry v lůžkovém hospici se moc neliší od práce v mobilním hospici, víceméně je to to stejné, staráte se o stejnou skupinu pacientů, lůžkový hospic je pro sestry zázemí, pracují na oddělení, kde se starají o pacienty, v mobilním hospici sestry sedají do auta a každý den jezdí za pacientem domů.
Ta samotná práce sestry je nesmírně zajímavá, pracujete totiž s různorodou skupinou pacientů, od onkologických diagnóz až po různé interní závažné diagnózy, vigilní kómata, těžké psychické poruchy. Lékaři i sestry v hospici v léčbě pokračují, je to ale symptomatická léčba, což znamená, že hospic se snaží zbavit pacienta nepříjemných příznaků, které způsobuje to nevyléčitelné onemocnění. Těch příznaků, kterým denodenně čelíš jako sestra je mnoho, hlavně je to bolest, dušnost, zvracení, krvácení, psychické poruchy jako deprese, zmatenost, delirantní stavy. Většina pacientů je ležících, takže poskytuješ komplexní ošetřovatelskou péči, jako je hygiena, polohování, podávání tekutin i stravy. Pečuješ o kůži a staráš se o defekty, nejen dekubity, ale i maligní rány. Pracuješ s léky, nejen s tabletky, ale i intravenózní léky, intramuskulární, subkutánní, inhalace a další různé. Sestra musí umět pracovat s periferními i centrálními katetry, hrudními i břišními drény, PEGy, nasogastrickými i nasojejunálními sondami, tracheostomickými kanylami a podobně. A to rozhodně není všechno, s čím se setra v hospici setká, je toho opravdu mnoho. Hlavně nechci zapomenout na doprovázení, to je důležitou součástí práce hospicové sestry.
Práce sestry není pro každého a práce v paliativní péči není pro každou sestru, musíš splňovat nějaké specifické předpoklady pro práci tady?
Všeobecně práce sestry je náročná, je jedno kde pracuješ, pracuješ prostě s lidmi, s nemocnými lidmi, všude je to svým způsobem náročné, někde více a někde méně. Jsou dny, kdy se modlíš, ať už je konec a pak jsou dny kdy je klid a ta práce jde tak nějak spolu ruku v ruce. V dnešní době nedostatku sester je to náročnější, jsme unavení, přetažení a musíme být profesionální, empatičtí, milí, usměvaví, a to i přesto, že pacienti mají bolesti, špatnou náladu, jsou agresivní, vulgární, umírají, bojují o život a my se o ně staráme ve dne, v noci, o víkendech, svátcích.
Jak říká moje kolegyně a kamarádka, s paliativní péči se lidé rodí a já tomu věřím. Pracuješ s umírajícími lidmi, někdy těch úmrtí na službě je více, není to jenom o té nemoci a péči, ale jde i o osudy a příběhy pacientů. Pracuješ i s mladými pacienty, komunikuješ s rodinou, s pozůstalými. Setkáváš se s pacienty a jejich rodinami v jejich nejtěžších chvílích života a pokud někdo takový druh práce a péče nezvládne, tak to není ostuda, každý je dobrý v něčem jiném. Specifický předpoklad? Stačí lidský přistup, používat selský rozum a myslet na to, že na lůžku leží umírající člověk a podle toho se chovat.
Co práce na JIMP? Při pohledu na všechny přístroje, co tu máte, si říkám, že sestry tady musí být mimo jiné i hodně technicky zdatné, aby to vše ovládaly.
Samozřejmě, že těch přístrojů je tu více než na běžných standardních odděleních, ty přístroje k intenzivní péči neodmyslitelně patří. Sestra, co chce v intenzivní péči pracovat, musí počítat s tím, že s těmi přístroji bude pracovat a očekává se, že bude technicky zdatnější. To ale neznamená že by to byla práce jen pro mladé, to určitě ne. Pro mě v práci je daleko náročnější kolikrát obsloužit takovou tiskárnu než ty naše přístroje. Jakmile se dostaneš do intenzivní péče a zapracuješ, tak velmi rychle poznáš, že ta práce má daleko náročnější oblasti, než je práce s přístroji.
Pokud bys měl ostatním sestrám (třeba i těm zatím studujícím) doporučit práci na JIMP a práci v hospici, jaké doporučení by to bylo?
Doporučuji každému z nás, ať pracuje tam, kde ho to baví a v oboru, který ho zajímá. Musíme být sami k sobě soudní, když cítím, že práce už mě nebaví, tak potřebuji změnu. Dneska už není moderní pracovat celý život u jednoho zaměstnavatele nebo na jednom oddělení. Máme tolik možností, tolik atraktivních oborů, tak proč toho nevyužít?
„RARITNÍ příběh z praxe 💔 •Lékař a sestra mobilního hospice přijíždí do domácnosti na příjem k mladé pacientce (48 let) s onkologickou duplicitou. • Pečující osobou je otec (83 let)!! v péči i vypomáhá bratr pacientky. • Během první návštěvy pečující tatínek sděluje týmu, že se ještě třetím rokem stará o svojí LEŽÍCÍ manželku s Alzh. demencí, kterou umývá, přebaluje, krmí a pomocí mechanického zvedáku vykoupe v koupelně nebo posadí do sedu. • Během péče mobilního hospice, který se staral o onkologicky nemocnou dceru se začal prudce zhoršovat i stav dlouhodobě ležící manželky/maminky, ta byla nakonec rovněž přijata do péče mobilního hospice. • Maminka/manželka zemřela v klidu za přítomnosti rodiny ve 20 hod. Dcera umírá za 3 dny v přítomnosti bratra i tatínka rovněž v osm hodin večer. Tento příběh je nám důkazem že PEČOVAT doma může kdokoliv bez ohledu na pohlaví či věk.“ @_nursemike_
Jak zvládáš „nenosit si práci domů“, je to vůbec možné?
Věřím tomu, že to jistě někdo umí. Já to neumím.
Náš portál Galerie zdravotnictví je taky o hodnocení práce u různých zaměstnavatelů, doporučil bys a proč?
To víš, že doporučil, byl bych blázen, kdybych tam pracoval a zároveň nikomu nedoporučoval. Práce na JIMP je rychlá, mnohdy stresující, pod tlakem, velice zodpovědná a musíš se umět rychle rozhodovat, mít znalosti. Je to prostě interna, člověk se tam pořád učí něčemu novému a kolikrát i nevěří vlastním očím a uším. Základem je mít kolem sebe dobrý kolektiv a to já mám.
A hospic? Doporučuji všem! Nejen jako práci ale i taková praxe nebo stáž je velmi zajímavá a přínosná a dodá plno zkušeností do profesionálního života každé sestry. Když se tak nad tím zamyslím, jsme opravdu dobří, co jako sestry dokážeme, co dnešní ošetřovatelství dokáže. Medicína a lékaři co dokáží, operovat hodiny v kuse, transplantovat kde co, porazit rakovinu, zachránit životy, jsme profesionálové. Dokážeme se postarat i o toho umírajícího pacienta tak profesionálně a dobře. Proto hospic doporučuji všem.
A co dodat závěrem? Velké díky Michalovi za jeho čas, ale především jeho práci a nasazení. Někteří v 27 letech hledají první zaměstnání, Michal už 8 let pomáhá lidem v těch nejtěžších chvílích a zachraňuje životy...
Bylo mi velkým potěšením! :-)
Chcete-li si přečíst více navštivte instagramový profil @_nursemike_.
Nepropásněte nové články a rozhovory a odebírejte náš měsíční ONLINE MAGAZÍN.
Autor: Monika, Galerie zdravotnictví
Comments