Nejlepší jsou momenty, kdy víme, že léčba byla úspěšná

Jaká je práce sestry na onkologii? To nám prozradila Eliška, všeobecná sestra – specialistka, pracující na denním onkologickém stacionáři.

Co vše obnáší práce všeobecné sestry na onkologii? Jaké činnosti tu vykonáváte?


Práce sestry na onkologii je hodně různorodá. Záleží však, zda se jedná o práci na úseku klinické nebo radiační onkologie, případně zda je pracoviště orientované na obojí, také zda se jedná o práci na lůžkovém oddělení nebo v ambulantním sektoru.


Já pracuji na onkologickém stacionáři. Ten spadá pod ambulantní sektor. Pacienti k nám docházejí na ambulantní aplikaci chemoterapie, biologické léčby, imunologické léčby, podaní krevních derivátů, krevní odběry, různé ambulantní výkony jako převazy permanentních cévních vstupů atd...


Základ práce zde je komunikace s pacienty, zavádění periferních žilních katetrů, napichování portů, aplikace léků z 90 % intravenózně, odběry krve z permanentních cévních vstupů, práce s dokumentací, spolupráce s lékaři, komunikace s našimi ambulancemi, příprava pacienta před chemoterapií, přebírání cytostatik z lékárny, kontrola cytostatik, zda vše souhlasí s dokumentací, edukace pacienta před, během a po chemoterapii, řešení alergických reakcí na cytostatika, péče o místo vpichu po odstranění PŽK... Je toho tedy více, ale toto jen tak v krátkosti.


Denně se postaráme v průměru o 40 pacientů. Práce na onkologii určitě hodně specifická a dost se liší od ostatních oddělení.

Jaké jsou Vaše předchozí zkušenosti? Věděla jste vždy, že chcete pracovat na onkologii nebo jste se na toto oddělení dostala až časem?


Já jsem na onkologii nikdy pracovat nechtěla. Už při studiu jsem vždycky říkala: onkologie a infekční oddělení – to nikdy.


Při studiu jsem brigádně pracovala jako sanitářka na oddělení následné péče a moc se mi tam líbilo. Nebyla to klasická LDN, ale takový mezistupeň mezi klasickou standardní lůžkovou internou, neurologií a LDN. Měla jsem v plánu, že tam po škole nastoupím jako sestra. Nicméně učitelky odborné praxe mi to stále rozmlouvaly, viděly u mě větší potenciál, ačkoli já byla docela spokojená.


Nakonec jsem po studiu nastoupila na ARO. Docela dlouho to vypadalo, že se budu ubírat anesteziologickým směrem, ale po necelých třech letech jsem měla dost neustálého stresu, adrenalinu a vypjatých situací, které péče o oběhově nestabilní pacienty na umělé plicní ventilaci přináší. Rozhodla jsem se tedy pro změnu oboru. V té době nebyl tak velký nedostatek personálu a míst na výběr bylo mnohem méně než dnes, práci jsem potřebovala, a tak jsem přijala nabídku nastoupit do onkologického ústavu. A tam mi došlo, že tohle je ono. Tenhle obor je zajímavý a ten chci dělat.


Onkologii provází velmi závažné diagnózy. Máte vlastní tipy pro zvládnutí komunikace s pacienty?

Snažím se řídit intuicí. Většinou se snažím situaci nějakým způsobem odlehčit, s pacienty se bavit normálně a dokud oni sami nezavedou hovor směrem k jejich onemocnění. Vždy se aspoň okrajově zeptám, jak se mají, jak se jim daří, jestli se od minule něco změnilo, jak se cítili po chemoterapii, jestli nemají nějaký akutní problém, který by ještě chtěli probrat s lékařem atd...


Poradila byste i nezdravotníkům nebo méně zkušeným, jak hovořit s pacientem, příbuzným nebo známým, jehož prognóza se nevyvíjí dobře? Co říkat a co ne?

Ono záleží vždy na psychice toho člověka i příbuzného. Jak moc se na to téma chtějí a potřebují bavit. Někdo si vymezí pro hovory o rakovině 10 minut denně, někdo to potřebuje řešit víc. Takže určitě je dobře, pokud se s nimi lidé baví tak jako předtím, protože pořád je to ten samý člověk, i když je teď nemocný, tak pořád je to on, tak jak jsme ho vždycky znali.

Je fajn nabídnout pomoc, s čímkoli potřebují, třeba pohlídat děti, něco uvařit, udělat nákup, někam odvézt, něco zařídit a tak.


Není na místě říkat, že to bude dobré, dávat jim falešnou naději na uzdravení, pokud víme, že prognóza je zlá, dělat za ně dlouhodobé plány v horizontu několika let (třeba "počkej, za pět let si na nějakou rakovinu ani nevzpomeneš..), říkat jim, že mají bojovat, že si to nemají tak brát nebo že se musí víc snažit... Oni přece nic nemusí, oni bojují každým dnem a nikdo o tom vnitřním boji nemá ani ponětí.


Co máte na své práci nejraději a co je pro Vás nejtěžší?


Nejlepší jsou momenty, kdy víme, že léčba byla úspěšná, že je možné ji ukončit, že výsledky vyšetření jako například PET/CT jsou úplně čisté nebo že se nádor podařilo chirurgicky úplně celý odstranit a další léčba již není nutná. Úplně úžasné je, když se nám pacient, u něhož došlo ke kompletní remisi onemocnění (záměrně nechci použít slovo vyléčení, protože v onkologii používáme výraz kompletní remise, ačkoli pro pacienta samozřejmě zní vyléčení podstatně lépe) přijde třeba po půl roce od ukončení léčby ukázat, jak se mu daří a jak dobře vypadá. Nejtěžší jsou momenty, když na onkologii potkám v roli pacienta někoho známého. To je potom docela šok, protože si umím reálně představit, co ho čeká a je těžké si to celé převést do spojitosti třeba s kamarádkou ze základky.

Jak je to s prevencí, lepší se v dnešní době situace díky intenzivnější osvětě?


Určitě ano, zejména, pokud jde o časný záchyt gynekologických malignit jako je rakovina prsu nebo rakovina děložního čípku. V časných stádiích přichází častěji i lidé s nádorovým onemocněním tlustého střeva nebo mladí muži s rakovinou varlat.

Jenže pak je tu taky velký boom dezinformátorů a různých pochybných samozvaných odborníků, kteří lidem namlouvají, že na onkologii se ještě nikdo nevyléčil, že chemoterapie je neúčinná a nebezpečná (přitom ten pacient může být ve stádiu onemocnění, kdy chemoterapie ještě vůbec nemusí být potřebná!) a ať se raději řídí jejich radami a jejich "osvědčenou léčbou" (která často zahrnuje nesmyslné a nebezpečné praktiky!). Tito lidé, kteří dezinformátorům uvěří, často přicházejí velmi pozdě.


Ovlivnila práce na onkologii i Váš vlastní životní styl?


Do určité míry určitě ano, více přemýšlím nad tím, co jím, zda mám dostatek pohybu a nezanedbávám prevenci. Nekuřák jsem byla ale vždycky.


Eliško, děkujeme za Váš čas, příjemný rozhovor, a především za skvělou práci, kterou jako sestra na onkologickém stacionáři odvádíte.


Autor: Galerie zdravotnictví

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše