Jedinečnost ergoterapie s Klárou Šímovou

Aktualizováno: 28. 10. 2021

Světová federace ergoterapeutů stanovila 27. říjen dnem ergoterapie. V čem ergoterapie spočívá a proč je tak důležitou součástí zdravotní péče? Jak vypadá práce ergoterapeuta v různých oborech, to nám prozradila ergoterapeutka Klára, která se nejen věnuje s láskou své profesi, ale také ji prezentuje na svém blogu @kouzloergoterapie.

Kláro, čím se zabývá ergoterapie?

Ergoterapie je velmi zajímavý a rozmanitý obor se širokým záběrem. Je to zdravotnická nelékařská profese, která se zabývá pomocí lidem všech věkových kategorií se všemi typy omezení nebo postižení. Ta mohou být tělesná, smyslová, psychická, mentální, ale také sociální. Ergoterapie poskytuje preventivní, diagnostickou, léčebnou, rehabilitační i paliativní péči. Hlavním cílem a smyslem ergoterapie je dosažení maximální možné soběstačnosti u daného člověka. Na tom ergoterapeut s pacientem či klientem pracuje po stránce fyzické, ale i třeba kognitivní (paměť, pozornost, exekutivní funkce atd.). V terapii se také využívá smysluplné aktivity pro daného člověka. Pokud budu chtít například s někým nacvičit jemnou motoriku, pokusím se k tomu zvolit aktivitu, která toho člověka baví a je pro něj smysluplná – někdy tedy lze využít k terapii i koníčka nebo zaměstnání (háčkování, vaření, práce se šroubky a maticemi atd.). V dětské ergoterapii se snažíme, aby pro dítě celá terapie vypadala jako hra, bohužel kvůli tomu jsem občas mylně považování za ty, kdo si s dětmi „jenom hrají“. Není tomu tak, každá aktivita v ergoterapeutické intervenci je zvolena tak. aby napomáhala dosažení stanoveného terapeutického cíle.

Mezi dominanty ergoterapie patří soběstačnost, terapie ruky, kognitivní rehabilitace, výběr a nácvik používání kompenzačních pomůcek, návrhy úprav domácího či pracovního prostředí, ergodiagnostika (= zhodnocení zbylého pracovního potenciálu) nebo také (před)pracovní rehabilitace. Dále se v ergoterapii stále častěji využívá robotiky.

Jedinečnost ergoterapie spočívá právě ve svém komplexním přístupu k pacientovi, kterého se nesnaží vnímat pouze prostřednictvím jeho diagnózy, ale i jako člověka, pro něhož je důležité prožít svůj život naplno a smysluplně. Tím chci říct, že pro mě pacient není jen „pán po mrtvici“, ale člověk, který zastává se svém životě (pro něj důležité) role, může to být role otce, manžela, rybáře, IT technika atd. A mým úkolem ergoterapeutky je pomoci mu najít způsob, jak své role i nadále plnit i přes omezení, která v danou chvíli má.


Co Tě přivedlo ke studiu tohoto oboru a jak bylo studium náročné?

K úplně první myšlence na studium ergoterapie mě, myslím, navedla moje maminka, od které jsem se vlastně vůbec poprvé doslechla, o čem ta ergoterapie je. Dále mě ke studiu přivedlo několik náhod, ale také neúspěšné přijímačky na fyzioterapii. Během gymplu jsem polemizovala mezi několika obory, ale jako bývalá závodní plavkyně jsem tíhla k fyzioterapii. Po neúspěšných přijímačkách jsem nakonec vše přehodnotila a z váhání mezi obory jako je psychologie, fyzioterapie, speciální pedagogika nakonec padla má volba na ergoterapii, která má od každého z těchto oborů kousek, ale zároveň má i něco, co jiné obory nemají. Dnes jsem za nepřijetí na fyzioterapii ráda.

Studium pro mě bylo obtížné, nebudu lhát, dokonce jsem po prvním roce studia musela rozložit druhý ročník kvůli anatomii a genetice. Myslím si, že je potřeba toto zmínit. Chci, aby studenti věděli, že třeba i několikrát nepovedená zkouška neznamená žádnou tragédii a není třeba se za to stydět nebo podceňovat. :-)

Velkou motivací u studia vydržet pro mě byly praxe, kde se mi opakovaně potvrzovalo, že ergoterapie je to, co chci dělat. Velkou roli v mém dostudování hrála opora rodiny, bez které nevím, jestli bych to zvládla. Za to jim budu vždycky vděčná.

Nicméně nutno dodat, že i když pro mě bylo studium na 1. LF UK náročné, neměnila bych, ze svého studia v praxi čerpám stále.

Jaká byla první školní praxe?

Moje první souvislá praxe byla v sociálním zařízení ERGOAktiv, které se věnuje klientům po získaném poškození mozku. Jak jsem již zmiňovala, i tato praxe pro mě byla silnou motivací školu dokončit. A také byla pro mě skvělou zkušeností na základě, které bych si dokázala představit i práci v sociálním zařízení.

Už je to rok od Tvého dokončení bakalářského studia, kde pracuješ? Naplnila se Tvá očekávání?

Nyní pracuji jako ergoterapeutka v Krajské zdravotní a.s. v Masarykově nemocnici na rehabilitačním oddělení, mým aktuálním kmenovým pracovištěm jsou akutní rehabilitační lůžka. Dále jsem také externistkou v Soukromém terapeutickém centru Á-JEM, kde působím jako ergoterapeutka a speciální pedagožka. Obě má pracoviště naplňují má očekávání.

Jak hodnotíš své současné zaměstnavatele?

Jak jsem již říkala, na obou pracovištích jsem spokojena. V nemocnici bych vyzdvihla především práci v multidisciplinárním týmu a podporu ve vzdělávání, což je podle mě ve zdravotnictví velmi důležité. V terapeutickém centru oceňuji prostor pro mou kreativitu a také přesah v podobě konceptu centra, které je místem plným porozumění a podpory všech bez rozdílu.

Na jakých odděleních může ergoterapeut pracovat?

Ergoterapeut je zdravotnickou profesí, ale může působit také v sociálních a školních zařízeních.

Ve zdravotnictví ergoterapie spadá do rehabilitace, ta ovšem souvisí s mnoha obory, proto se s ergoterapeuty lze setkat nejen přímo na rehabilitačních odděleních, rehabilitačních ústavech nebo v lázních, ale také na odděleních neurologie, traumatologie, chirurgie, revmatologie, protetiky, pediatrie, neonatologie, geriatrie a dalších.

Kromě ergoterapie jsi vystudovala i speciální pedagogiku, jaké jsou Tvoje plány do budoucna? Čemu by ses chtěla věnovat?

Ze speciální pedagogiky těžím i ve své ergoterapeutické praxi (taktéž naopak). Aktuálně při práci studuji navazující magisterské studium Ergoterapie se specializací na dospělé na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, kde jsem vystudovala i bakaláře ergoterapie.

Další své plány nechávám kdesi v budoucnosti, jelikož kromě práce a studia se nově věnuji pozici lokálního zastupitele České asociace ergoterapeutů pro ústecký kraj a už přes 2 roky se s mou kolegyní a kamarádkou Janou věnujeme našemu e-shopu www.jksuitup.cz, jehož filosofií je vnést trochu kreativity do českého zdravotnictví.

Co je na Tvé práci nejtěžší?

Myslím si, že nejtěžší je to, co je podle mého názoru nejtěžší ve všech oblastech života, a to je SNAHA NAJÍT ROVNOVÁHU. Snaha být dostatečně empatická k mým pacientům a klientům, ale zároveň „si nebrat práci domů“. Být optimistická, ale zároveň dokázat přijmout, když v terapii dosáhneme jakéhosi „stropu“ a výš už to nejde.

Co by si vzkázala na světový den ergoterapie svým kolegům nebo studentům tohoto oboru?

Jsme zdravotníci a v současné situaci se snažíme ze všech sil, protože v nemocnicích je aktuálně vítána každá pomocná ruka a věřím, že všichni děláme maximum dle svých možností. Ale právě i proto bych ráda každému (nejen studentům, ergoterapeutům nebo zdravotníkům) vzkázala, ať si udělají čas na sebe, udělají si dobrý čaj, přečtou si knížku, kterou mají na poličce rozečtenou už nějakou dobu nebo zavolají třeba někomu blízkému… Prostě vzpomeňte si na nějakou dlouho odkládanou aktivitu, která vás potěší. I o tomhle je ergoterapie, o nalezení rovnováhy v životě. Držte se:-)


Kláro, díky za příjemný rozhovor. Ergoterapie je krásné povolání a Ty jsi osobou na správném místě!

Nepropásněte nové články a rozhovory a odebírejte náš měsíční ONLINE MAGAZÍN.


Autor: Monika, Galerie zdravotnictví

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše