Nejen o aktivitách Loono s medičkou a lektorkou Klárou Plačkovou

Aktualizováno: 12. 8. 2021

Klára Plačková je studentkou 5. ročníku všeobecného lékařství na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Pokud se zrovna nevěnuje studiu, můžete Klárku potkat na modním molu, na preventivních akcích pro veřejnost, jako moderátorku odborných diskuzí Loono nebo jako dobrovolnici v nemocnici.

Klárko, jak dlouho působíš v neziskovce Loono a co Tě sem přivedlo?


V Loono jsem od roku 2018, nastoupila jsem na konci druhého ročníku medicíny. Loono jsem znala hlavně ze sociálních sítí a od starších kamarádů mediků. Moc se mi líbilo, co je jeho náplní a že se můžu i jako student zapojit. Přišlo mi to jako skvělá zkušenost do budoucna a vždy, když mám po školení, mám dobrý pocit z toho, že jsme třeba někomu pomohli.


Čemu přesně se tu věnuješ a co vnímáš jako největší přínosy činnosti Loono, ať už pro Tebe osobně nebo pro veřejnost?


Loono je nezisková organizace, zabývající se prevencí různých onemocnění. Na kontě máme čtyři kampaně – Prsakoule, Žiješ srdcem, Dole dobrý a Dobré nitro.


Prsakoule učí veřejnost, jak se správně samovyšetřovat, tedy, jak si prohmatat každý měsíc prsa a varlata, abychom zjistili případné změny – například bulky. V Žiješ srdcem se zabýváme infarktem a mrtvicí. Dole dobrý vysvětluje, jak se starat o své reprodukční zdraví, a nakonec máme nejnovější kampaň Dobré nitro, ve které se věnujeme duševnímu zdraví.


Přínos pro veřejnost v tom vidím veliký, otevíráme totiž i tabu témata, o kterých se moc veřejně nemluví – například porucha erekce. Muži o ní neradi mluví, ale když se třeba na našem workshopu dozví, že může být předzvěstí infarktu, budou si na sebe dávat větší pozor. A to je vlastně náš cíl, aby lidé nepřišli k lékaři až s rozvinutým onemocněním, ale aby o sebe pečovali už před tím, než nemoc propukne.


Mně osobně Loono dalo mnoho – naučila jsem se přednášet před publikem, potkala jsem významné osobnosti díky Loono debatám, které jsem měla možnost moderovat, a poznala jsem spoustu skvělých a podobně smýšlejících lidí z řad školitelů.

Myslíš, že české zdravotnictví se otázce prevence věnuje dostatečně? Co by se mohlo zlepšit?


Určitě je co zlepšovat. Pořád ještě je u nás v republice dost lidí, kteří přijdou s pokročilým onemocněním a myslí si, že je lékař stoprocentně vyléčí. Přitom by třeba stačilo, aby svému zdraví věnovali trochu více pozornosti už pár let předtím.


A jak by se to dalo zlepšit? Třeba tím, že by například v čekárnách lékařů běžela videa o prevenci, názorné ukázky, jak se samovyšetřovat, jak poznat infarkt, co dělat, když na sobě objevím příznaky deprese… Loono dokonce tato videa poskytuje a myslím, že je to snadný a efektivní způsob.


A úplně nejdůležitější je, aby lidé chodili na pravidelné preventivní prohlídky.

Jak přistupuješ k prevenci ty osobně? A kdybych se Tě zeptala já jako nezdravotník, čemu bych měla nyní věnovat pozornost jako třicetiletá žena?


Já osobně se každý měsíc samovyšetřuji – tedy prohmatávám svá prsa a dívám se, jestli na nich není něco jinak než před měsícem. Pak chodím pravidelně dvakrát ročně k zubaři, jednou za dva roky k praktickému lékaři a jednou ročně na gynekologii. A taky nezapomínám na opalovací krém, mám docela dost znamének a slunce je už teď na jaře dost silné.

A ty jako třicetiletá žena to budeš mít dost podobné jako já. Neměla by tedy chybět návštěva praktického lékaře, zubaře a gynekologa. Určitě bys také neměla zapomínat na pravidelnou kontrolu znamének a pokud se ti nějaké nezdá, měla bys navštívit dermatologa.

Ráda bych ještě zmínila Loono rozcestník prevence (www.preventivniprohlidka.cz). Zadáš do něj svůj věk a pohlaví a dozvíš se, jak často kterého lékaře navštívit.


Jaký máš názor na odvětví jako je např. funkční medicína, které se hodně věnuje právě prevenci nebo hledá příčiny nemocí a zohledňuje celkový zdravotní stav včetně psychického?


Osobně mám s funkční medicínou dobré zkušenosti. Ale brala bych ji spíš jako doplněk ke „klasické“ medicíně. Líbí se mi, že se v naší generaci mediků dost často setkávám s názorem, že psychosomatika není vymyšlená pavěda, ale je to něco, na co je třeba vždy myslet. Přece platí: „Ve zdravém těle zdravý duch.“


V poslední době se čím dál více mluví i o prevenci v kontextu duševního zdraví. Máš sama nějaké aktivity, které Tě udržují v pohodě v tomto náročném období? Co bys jako budoucí lékařka doporučila nám ostatním?


Myslím, že koronavirová pandemie a celková izolace zamávala s každým z nás. V tomto období se snažím více sportovat, hodně peču, chodím na procházky a když jsem doma, snažím se s rodinou trávit co nejvíce času. S kamarády jsme využívali sociální sítě nebo jsme se nechali zaměstnat ve stejné nemocnici, abychom se vídali alespoň tímto způsobem.


Ostatním bych doporučila dělat to, co je baví, a v případě dlouhodobějšího smutku a špatné nálady se nebát navštívit odborníka, nebo třeba zavolat na krizovou linku.

Kromě Tvých aktivit v Loono jsi během pandemie pomáhala i v nemocnici na covidových lůžkách, co Ti tato zkušenost dala?


Ani nevím, kde začít. Upřímně jsem měla velké obavy a pochybnosti, jak to vše zvládnu. Nakonec jsem ale narazila na úžasnou skupinu lidí – lékařů, sester, sanitářů, ostatních mediků a vojáků, díky kterým jsem nakonec do práce chodila ráda.


Vzhledem k tomu, že naprostá většina výuky ve škole byla v době nejhlubší krize distančně, neměla jsem vůbec žádnou praxi z interních oborů. A proto bych tu chtěla poděkovat lékařům a sestrám, kteří se snažili, abychom alespoň nějakou praxi získali. Lékaři nás brali na vizity, nechali nás pacienty vyšetřovat, učili nás nejrůznější výkony a často s námi po vizitě o pacientech diskutovali. Sestřičky nás zase učily připravovat infuze nebo třeba připojovat pacienty na kyslík.


A poslední, ale neméně důležitá zkušenost, byla práce s pacienty. Ta mě opravdu naplňovala, i když jsem se párkrát nemohla doma ubránit slzám, především, když mi umřeli mí oblíbení pacienti. Člověk si připomene, proč má studium medicíny smysl – pomáháme pacientům, kterým můžeme a snažíme se ulehčit poslední chvíle na světě těm, kterým už bohužel pomoci nejde.

Studenti v tuto chvíli pracují v nemocnicích běžně více než 100 hodin měsíčně. Dá se to zvládat i se všemi studijními povinnostmi? Jak to zvládáš ty? Znáš někoho ze spolužáků, kdo by kvůli pracovní povinnosti třeba nezvládl zkoušky nebo si rozložil ročník?


Musím říct, že jsem měla docela štěstí. Měla jsem celý semestr interny, tedy velká zkouška mě čekala až na konci. I přesto je ale práce na lůžkovém oddělení náročná a kolikrát se mi stalo, že jsem se večer už nezmohla na to učebnici otevřít. To ale znamenalo, že ve volných dnech jsem musela učení věnovat více času, abych dohnala resty. Rozhodně se nejedná o lehkou práci, ale musím tu své spolužáky pochválit, nikdo z nás naštěstí se zkouškami problémy neměl.


Ty jsi aktuálně v pátém ročníku, máš představu, do jaké nemocnice bys chtěla zamířit po dokončení studia? Co je pro Tebe důležité při volbě budoucího zaměstnavatele?


Nějakou představu už mám, spíše bych tedy řekla představy. :) Ale život mě už naučil, že často vše nedopadne přesně podle plánu.


Při volbě zaměstnavatele je pro mě na prvním místě určitě to, aby mě obor, kam bych měla nastoupit, bavil. Také je pro mě důležitý kolektiv a v neposlední řadě dobré reference.


Klárko, moc Ti děkuji za příjemný rozhovor, přeji hodně úspěchů při studiu i při Tvých dalších aktivitách. A za rok hodně štěstí při výběru oboru a nemocnice podle Tvých představ!


Nepropásněte nové články a rozhovory a odebírejte náš měsíční ONLINE MAGAZÍN.


Autor: Monika Gregorová, Galerie zdravotnictví Foto: Klára Plačková

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše