Rozhovor ke světovému dni porodních asistentek

Aktualizováno: 28. 10. 2021

Porodní asistentka Michaela Malotinová vystudovala Střední zdravotnickou školu v Plzni a po maturitní zkoušce se rozhodla pro vysokoškolské studium oboru porodní asistentka na Fakultě zdravotnických studií na ZČU. Od roku 2009 pracovala na porodním sále, od roku 2011 navíc vedla předporodní kurzy ve FN v Plzni. V současné chvíli je sama na rodičovské dovolené a aktuálně pomáhá budoucím maminkám díky online kurzům „Připravena na porod“.

Míšo, jaký byl Váš první impulz ke studiu oboru porodní asistentky? Díky čemu zvítězil tento obor? Zvažovala jste i jiné varianty?

Při studiu na Střední zdravotnické škole jsme měly ve 4. ročníku praxi na porodním sále. Tam jsem si poprvé uvědomila, že tato práce je velmi zajímavá. Ještě jsem zvažovala dětskou sestru, ale nakonec vyhrála porodní asistentka.


Kolik miminek jste za dobu své více než desetileté praxe pomohla přivést na svět? Jaký byl nejzajímavější nebo nejsilnější „porodní“ příběh, který si nyní vybavíte?

Myslím, že by to mohlo být cca 1800 dětiček. Nejsilnější porodní příběhy jsou vždy porody Vašich blízkých a lidí, které znáte.


Jaký je Váš názor na alternativní porody a porody doma, vzhledem k současnému trendu a vyššímu zájmu žen o jiný a možná alternativnější přístup u porodu?

Porody doma neschvaluji. U alternativních porodů, které probíhají v nemocnici záleží, jaká je konkrétní představa rodičky. Žena většinou už do porodnice přišla s porodním plánem, kde měla svou představu a požadavky při porodu sepsané. Pokud její přání nejsou v rozporu s porodními postupy, tak se vždy snažíme ženě její představu splnit. Ale musí také respektovat ona nás, že porod musíme monitorovat a kontrolovat jeho průběh, zda je dítě v pořádku, a aby byla matka i dítě zdravé.

Jak vnímáte prostředí porodnic v České republice, je podle Vás rodičkám dopřáván dostatečný komfort, soukromí a osobní přístup?

V tolika porodnicích jsem v České republice nebyla. Ale když budu mluvit o tom, co znám, o porodnici ve Fakultní nemocnici v Plzni na Lochotíně. Tak za mě je zde porodnictví na vysoké úrovni. Ať už po personální stránce nebo díky modernímu vybavení. Každá rodička má na jednotlivých porodních sálech své soukromí a svého partnera může mít u sebe.


Pokud byste měla možnosti a finanční prostředky, kam byste v rámci porodnictví v České republice peníze investovala?

Rozhodně by nebylo na škodu mít v každé porodnici jeden porodní box, kde by byla porodní vana s možností porodu do vody. Ve větších porodnicích více personálu, aby se jedna porodní asistentka mohla věnovat jedné rodičce při porodu a neměla na starost více žen. S tím třeba i souvisí, aby těhotné ženy měly možnost si zvolit svoji porodní asistentku z dané porodnice. Poznat ji ještě před samotným porodem. Tím pádem by se třeba už tolik porodu nebály, protože by věděly, že tam budou s někým, kdo má na porod stejný pohled a koho už alespoň trochu znají. To si myslím, že by do budoucna ocenilo mnoho rodiček.


Jako porodní asistentka jste od roku 2011 vedla i předporodní kurzy ve FN v Plzni. Co vše bylo obsahem kurzů a kolik hodin jste před porodem strávila s rodičkami, přáli si pak rodit přímo s Vámi? Vzrostl zájem o podobné kurzy během posledních let?

Na předporodních kurzech jsme se snažily budoucí maminky připravit na porod a seznámit je s prostředím porodnice, kterou si na svůj porod vybraly. Balily jsme tašku do porodnice, vysvětlovaly rozdíl mezi kontrakcemi a poslíčky. Jaká analgetika mohou při porodu využít, jak vůbec celý porod od příjmu až do porodu probíhá. Měly i prostor na vlastní dotazy, když je něco konkrétně zajímalo. Někdy to byl jen dvouhodinový kurz a někdy jsme se s rodičkami setkávaly opakovaně po dobu 4-5 týdnů na 90-ti minutových lekcích.


Ne jednou mi budoucí maminka po ukončení kurzu sdělila, že by si mne přála mít u svého porodu. Někdy se poštěstilo a opravdu jsme na porodním sále při jejím porodu na sebe narazily. A byla vidět jistá úleva a radost, že vidí známou tvář. Určitě zájem o tyto kurzy stále narůstá. Ženy chtějí být informovány a chtějí vědět, co je čeká a jak se mohou na porod připravit.

Nyní máte své vlastní online kurzy „Připravena na porod“. Jak dlouho jsou Vaše kurzy dostupné a kolik budoucích maminek jste za tu dobu proškolila?

Do těchto kurzů mne dotlačil manžel. Říkal, že je škoda, když ty znalosti mám, abych je nepředávala dál, když budu s dcerou doma. Tyto on-line předporodní kurzy www.pripravenanaporod.cz vznikly týden před mým porodem. Takže už je to rok, co je mohou budoucí maminky využívat a mohou je shlédnout v pohodlí domova. Obzvláště teď v době zákazů a omezení. Kurzy již vidělo desítek maminek, dokonce i na Slovensku.


Jaké jsou ohlasy budoucích maminek na Vaše kurzy? Sdílí s Vámi své příběhy i po dokončení kurzů a po samotném porodu? Jaká zpětná vazba Vás nejvíc potěšila?

Ano, napíšou buď po shlédnutí kurzů nebo napíšou po porodu. Naštěstí píšou pozitivně. Jak byl kurz pro ně přínosný a jak jim při porodu pomohl. Potěší mne, když napíšou, že v pořádku porodily a že si během porodu vzpomněly na má slova z on-line předporodních kurzů.


První video, které si mohou budoucí maminky pustit v rámci Vašich kurzů, se věnuje tomu, co si zabalit sebou do porodnice. Co si nejčastěji maminky do porodnice zapomenou přinést?

No někdy jsem se opravdu divila...

V tašce jim občas chyběla noční košile na porod nebo to, do čeho by se převlékly. Občas zapomněly pantofle a co bylo asi nejvíc nepříjemné, tak když přijely bez těhotenské průkazky.


Minulý rok jste sama porodila krásnou dceru Beátku. Rodila jste ve své „domovské porodnici“? Jak jste vnímala opatření nařízená vládou o zákazu přítomnosti partnera u porodu, mělo toto opatření dopad mimo rodiček i na personál porodnice? Jak je to s nošením roušky u porodu?

Jednoznačně ano. Zrovna jsem rodila v období, kdy byl vyhlášen zákaz otců u porodu. Tento zákaz trval měsíc. Zprvu mne to mrzelo, ale člověk to respektuje a smířili jsme se s tím, že tam nebudeme moci být spolu u narození naší dcery. Určitě to je pro personál náročnější, když je rodička u porodu bez doprovodu. Musí poté zastat i psychickou oporu a být ženě po ruce nejen jako porodní asistentka. Roušky rodičky na ústech tehdy musely mít. Myslím, že na druhou fázi porodu si ji mohly odložit.

Změnil se nějak Váš pohled na profesi porodní asistentky po osobní zkušenosti s vlastním porodem?

Ano změnil, ani ve snu jsem si nedovedla představit, jak paralyzující dokážou kontrakce být. A jak je občas těžké při nich cokoliv udělat.


Mnoho zdravotnic se i při rodičovské vrací do zaměstnání na nějaký malý úvazek. Máte to také v plánu? Chybí Vám někdy Vaše práce? Jak si užíváte své rodičovské povinnosti?

Rodičovskou si užívám, někdy je to tedy velice náročné, ale chtěla bych být s Beátkou doma do jejích 3 let. Poté mám v plánu se vrátit do práce. Tak uvidíme, co bude. Určitě bych zvažovala částečný úvazek. Mít plný úvazek si s dítětem neumím představit. A jestli se vrátím na porodní sál, kam bych tedy chtěla, jelikož zde mám 10-ti letou praxi, bude spíše záležet na tom, kde v danou chvíli bude na klinice nedostatek personálu.

Práce mi zatím nechybí, po 10-ti letech náročné práce, plné stresu, přesčasů, je rodičovská opravdu dovolená… 😅

Nepropásněte nové články a rozhovory a odebírejte náš měsíční ONLINE MAGAZÍN.


Autor: Monika Gregorová, Galerie zdravotnictví

Fotky: Michaela Malotinová @michaela_buchta_malotinova

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše