Když nezdravotníci pomáhají tam, kde je třeba…

Aktualizováno: 12. 8. 2021

Nejen zdravotníci mají v posledních dnech plné ruce práce, v nemocnicích už měsíce pomáhají i dobrovolníci a nezdravotníci přímo v první linii, například na odběrových místech. Jaká je práce v první linii jsme jeli zjistit přímo do odběrového stanu ÚVN, kam jsme zaměstnancům přivezli malou svačinu ke kávě a o práci si tu popovídali s nezdravotníkem Lukášem.

Tým z odběrového stanu ÚVN.

Jak dlouho pracuješ v nemocnici a co přesně je tvojí náplní práce?

V nemocnici jsem už více než čtyři měsíce a konkrétně pracuji na odběrovém místě na COVID-19, kde s pacienty vyřizuji administrativu před samotným odběrem. Odbavuji pacienty, vyplňuji s nimi potřebné dokumenty a zjišťuji vstupní informace k tomu, aby se mohli nechat otestovat. S potřebnou žádankou a testovací sadou pak pacient pokračuje dále na samotný odběr ke zdravotní sestře. 


Dokážeš odhadnout, kolik pacientů si už osobně před odběrem odbavil?

Myslím, že už by to mohlo být přibližně 10 tisíc.


Páni, 10 tisíc pacientů, to je opravdu hodně, jsou směny náročné? 

Ze začátku to bylo hodně náročné, délka směny, počet pacientů, nikdy nekončící fronta, ale už jsem si zvykl. 

Jaká je atmosféra na odběrovém místě? Lidé často čekají dlouhé fronty, jsou vyčerpaní, mají strach, setkáváte se i s negativními ohlasy? 

Atmosféra je skvělá, snažíme se to lidem vždy nějak zpříjemnit, povzbudit je, protože se často bojí a nevědí, co od odběru čekat. S negativními reakcemi se setkáváme určitě, ale vždy se snažíme vše řešit v klidu.


Co je na tvé práci nejtěžší? Jaký byl nejtěžší okamžik, na který si vzpomeneš?

Nejtěžší je asi to, když k nám na testování přijdou cizinci, kteří neumí česky ani anglicky, to je pro nás velký problém. Trávíme pak s nimi hodně času navíc, což často doprovází právě ty negativní reakce od lidí ve frontě za nimi. Stěžují si, že nám to trvá, i když měli rezervaci na konkrétní čas, že čekají už 30 minut apod. 

Dalším náročným okamžikem je testování u malých dětí, které se velmi bojí a občas je potřeba pomoci přímo u odběru, uklidnit je, pomoci sestře. Ne všichni kolegové to zvládají, ten pláč, řev, vyděšení, ale často pomůže drobná odměna, třeba omalovánky. Při odchodu nám pak děti ale často i zamávají do stanu, už klidnější a v pohodě.


A chodí naopak i lidé, kteří Vám vyjádří uznání a poděkují Vám?

Určitě ano, v poslední době je jich hodně a vždy nás to potěší. Občas nám přinesou i nějaký ten dáreček.

Tým z odběrového stanu ÚVN.

Základem práce v náročném prostředí je určitě kolektiv, jaký je ten tvůj? 

Lepší kolektiv jsem si nemohl přát. Je to skvělá parta. Všichni si navzájem pomáháme a udržujeme dobrou náladu. Bez té by to tady nešlo. Každý tady si zaslouží svůj obdiv, díky všem kolegům a taky naší vedoucí Terce, která to tu drží i v těch nejnáročnějších dnech.


Jak vnímáš riziko nákazy, máš obavy?

Ze začátku jsem obavy měl, ale teď už vůbec, jelikož jsme natolik chráněni, máme veškeré ochranné pomůcky, není se čeho bát.


Lukáši, moc děkuji za dnešní rozhovor a příjemné odpoledne na odběrovém místě. Pohodová atmosféra zdejšího kolektivu je nepřehlédnutelná. Rozhodně jste lidi na svém místě, kteří tu i v současné nelehké době dokáží vytvořit dobrou náladu a podpořit třeba i ty nejmenší pacienty.


Díky moc Tobě, i Vám všem, co tu pracujete!

Nepropásněte nové články a rozhovory a odebírejte náš měsíční ONLINE MAGAZÍN.


Autor: Monika, Galerie zdravotnictví

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše